Sezona pro Kings začala skandální křivdou
HC Bulls-HC Kings 7:4, tak zní výsledek úvodního utkání nové sezony, po kterém nám v ústech zůstavá pachuť těžké křivdy. Důvod je jednoduchý. Soupeř absolutně nepochopil význam pojmu zahajovací utkání, v němž má většina aktérů v hlavě právě končící léto a s ním spojenou spoustu nových mimohokejových zážitků, pomalu se na ledě snaží rozkoukat a vstřebat různá zajímavá zjištění jako například, že hrajeme v bílých dresech, tudíž hráč v modrém trikotu je soupeř, kterému se nepřihrává nebo že k dosažení branky se musíme pokoušet o střelbu. Poprvé jsme to pochopili na začátku 14. minuty úvodního dějství. V té době již soupeř vedl 2:0. První gól jsme dostali dokonce při vlastní první přesilovce, kdy soupeř odmítl tolerovat několik nepřesností v přihrávce a sprostě ujel do brejku, z něhož skóroval. Zanedlouho došlo k další zákeřnosti protivníka, kdy jeden z Králů čestně půjčil kotouč hráči Bulls, aby si ho na hokejce také mohl vyzkoušet, avšak ten opět sprostě ujel a srabsky překonal našeho nerozchytaného gólmana podruhé. Na začátku již zmíněné 14. minuty jsme opět dostali výhodu přesilové hry. Při vhazování v našem útočném pásmu byl Žanek v maximální pohotovosti, protože tušil další soupeřovu zradu v podobě hrozícího brejku. K jeho i našemu velkému překvapení došlo k situaci zcela opačné. Po vyhraném vhazování se ke střele dostal Malborák a jeho nepovedenou ránu tygřím skokem dorazil za záda bezmocného strážce protivníkovy svatyně náš kapitán Gazela. A jako správný vůdce tak zavelel ke zteči, kterou přerušila první siréna.
O přestávce jsme si zřejmě řekli, že teď už to půjde samo, a tak jsme si na začátku druhé třetiny začali opět užívat vzpomínek na letní radovánky, čehož Bulls zneužili ke vstřelení dvou až nechutně hezkých a jednoduchých branek. Na světelné tabuli tak svítilo skóre 4:1 v náš neprospěch. Vzduchem se v tu chvíli začal linout zápach debaklu. Co však můžeme ocenit je fakt, že za tohoto nepříznivého stavu z naší střídačky nepřiletěla do žita ani jedna pomyslná flinta. Místo toho vzal na svá tichá bedra zodpovědnost Andy Šoules, který nás svou individuální akcí opět přivedl na dostřel. A když o pár vteřin později předvedl neuvěřitelnou ekvilibristiku Gazela a svým již druhým gólem v utkání snížil na rozdíl jediné branky, mohli jsme shlédnout na zaplivané zemi naší střídačky náznaky rozlévající se eufórie. Minimálně v našich hlavách byl v tu chvíli obrat výsledku již dokonán. Ale na konci prostřední části hry soupeř vytáhl další nečestné gesto. Místo kapitulace a vyklizení pozic nám svým gólem opět odskočil na dvoubrankový rozdíl. Po dvou třetinách byl stav 5:3 pro Bulls.
Závěrečné dějství mělo přinést náš nápor a drtivý finiš v podobě vyrovnání skóre. Místo toho přišla další škaredá facka a gól na 6:3. Jiskřičku naděje poté ještě vykřesal Formec snížením na 6:4, ale dřív, než jsme se stihli nadechnout k závěrečnému tlaku, ji Bulls udusili gólem na 7:4 a definitivně tak zazdili naše šance na úspěch v zahajovacím utkání sezóny.
Co dodat závěrem? Zápas s velice kvalitním a sehraným soupeřem nám ukázal, že Bulls zřejmě strávili celé léto místo u vody na tréninkovém kempu hokejového tábora, ale až další zápasy ukáží, zda se nejedná o klasický přepálený začátek. Porážka navíc znamená, že jsme se rozhodli neurazit Štěstěnu, protože, jak Rendy správně poznamenal, první vyhrání z kapsy vyhání. Pár světlých momentů dalo vzpomenout na přísloví "trpělivost růže přináší". Bojovný duch nejednoho z nás okamžitě zvolal: "nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko!" Zaslechli jsme i větu "zajíci se počítají až po honu", podtrženo sečteno "ono to půjde a ne že ne".
Výsledek není až tak podstatný, protože tady nakonec stejně všichni chcípneme. :)
Fotky: https://hckings.rajce.idnes.cz/12_13-1.Kolo-HC_Bulls-HC_Restaurace_Goa_Kings/
